Staromódně

28. 08. 2009 | † 26. 12. 2010 | kód autora: N7E

th_ththjournalwriting1Jsem sto let za opicema na počítačích a nestydím se za to! Protože mám tužku a papír a nebojím se je použít.

Přiznám se, já nedokážu psát na počítači. Myslím tím tvůrčí psaní, psaní povídek, básní, esejů, knih, čehokoliv většího než jsou články na mých blozích a podobné vylomeniny. Vždycky rozbalím složku Writing, postavím na stůl hrnek kávy nebo čaje, sednu si k tomu, všechno ve velkém stylu a... nic. Nevím, proč, komp mě asi vycucává a hoduje na mé kreativitě, takže napíšu větičku, pak ji smažu, napíšu ji ještě jednou, také ji smažu, a pak to radši zavřu a vyměním počítač za poctivou tužku a papír, resp. poctivou pentilku (stála mě přes 60 Kč, ale ta investice se mi vyplatila a vyplácí). Nemůžu dokonce ani psát v místnosti se zapnutým počítačem. Prostě to nejde.

Nejspíš také proto, že když se na něm pokouším něco napsat, už předem vím, že mě vysává tak, že nic kloudného nevyplodím a plýtvám elektřinou. A pak ty jeho vlny. Papír mi dá času, kolik chci, aniž bych čímkoliv drahým mrhala, voní. A ten pocit tužky, která sama od sebe klouže po papíře a vy si pořádně neuvědomujete, že píšete, co vlastně píšete, ale píšete, je nezaměnitelný.

Mám krabici a je plná mého psaní. Dobrou polovinu tvoří 12 tlustých sešitů Soumraku, to ostatní si urvaly povídky a nedopsané knížky. Dokonce se mezi nimi skrývá i můj vůbec první pokus o knihu s názvem Dobrodružství Becky Millerové z dob mých osmi let. Tehdy mi ten název Dobrodružství přišel fascinující. Jednou, jednou seberu den, chuť a odvahu a projedu si všechno, co jsem kdy napsala.  Ale zatím mi vždycky jeden z těch triumvirů chybí.


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.